Od šelmy k Psovi domácímu
Domestikace a její následky na chov a výživu psů
Psi (Canidae) jsou, stejně jako jejich dávní předkové vlci, masožravci (Carnivora). I když v průběhu více než 10.000 let trvající domestikace některé exteriérové vlastnosti psů vlivem člověka doznaly velkých změn, jejich základní fyziologické vlastnosti, zejména trávícího ústrojí, zůstaly téměř nezměněné.
Přitom pojem Carnivora neboli „masožravec“ zcela nevystihuje skutečný stav. Výživa psů se mnohdy nezakládá na příjmu výhradně živočišné potravy, jako je tomu například u koček (Felidae), též patřících k řádu masožravců. Masožravci však nežerou pouze čisté maso, ale celé živočišné tělo. Tento poznatek má však podstatný význam. Tímto způsobem obživy má lovec (šelma) k dispozici všechny životně důležité látky, jako minerálie ze skeletu a krve, vitamíny a enzymy ze střevního obsahu a vnitřností, esenciální aminokyseliny z tělního tuku a neposledně i balastní látky. Všechny tyto životně důležité látky v čisté svalovině nejsou obsaženy, nebo jen v nepatrné míře.
Důležitá je taky ta skutečnost, že díky specifickému způsobu trávení a vyhraněnému příjmu travin a bylin, bohatých na vitamíny a stopové prvky, byli býložravci pro masožravce vždy tím nejvhodnějším zdrojem životně důležitých a zdraví prospěšných složek výživy. Přitom se psovité šelmy zcela přirozeně, podle momentální nabídky a potřeby, živí i rostlinnou potravou v podobě plodů, trav, bylinek, kořínků a lístků. Tímto způsobem výživy byl vlk schopen zužitkovat různé druhy krmiv a měl tak k dispozici širokou paletu živin.
I náš pes domácí má stejné schopnosti. Tuto širokou potravinovou paletu prokázali svým trusem zdivočelí druhově příbuzní. V počáteční fázi domestikace měl pes ještě možnost se živit přibližně „přirozeně“ a jako relativně samostatný průvodce člověka si tehdy mohl svou potravu libovolně doplňovat. Z důvodů stále užšího soužití s člověkem v jeho domácnosti, a při „kamarádském“ zaopatření člověkem, které pes postupně přijal, začal být živený jednostranně.
Nevhodné krmení, způsobené nevědomostí člověka a k tomu ještě druhu neodpovídající držení (chov) psa, kdy s ním v nejlepší víře zacházíme jako s rodinným příslušníkem, se dnes projevuje v drastických klinických obrazech: onemocnění kostry, poruchy trávení, obezita, nemoci srdce, onemocnění kůže, alergie, atd.
K těmto faktorům ještě přibývá stále se zhoršující ochuzení zemědělských produktů o cenné, životně důležité látky a stopové prvky v důsledku stále intenzivnějšího hospodaření na zemědělské půdě. To má za následek kvalitativní a kvantitativní změny přirozeného obsahu živin v surovinách a tudíž i v komerčně vyráběných krmivech.Po oživení vědeckého zájmu o výživu psů přibývaly nové poznatky o potravních nárocích, trávících procesech a výkonnosti látkové výměny. Ukazují nám, že je možné psům zajistit vhodnou výživu, odpovídající jejich přirozeným nárokům v různých etapách života, různému využití a různému životnímu stylu.
Tak jako dříve, i dnes je zcela zřejmá nutnost neodměřovat potřeby našich domácích psů podle našich dobrých ekonomických poměrů, stravovacích návyků a celoroční nabídky exkluzivních potravin. Na rozdíl od minulosti se dnes naštěstí pohled psy v civilizovaném světě významně změnil a pes se z pozice „odpadkového koše“ dostal do pozice „člena rodiny“, kdy je mu dopřáváno to nejlepší z našeho jídelníčku. Ale pozor! Statistiky veterinářů z vyspělých evropských zemí jsou neúprosné a vypovídají o základním problému současné výživy psů, kterým je nadbytek živin a jejich nesprávné vzájemné poměry. Ostatně, ve výživě lidí je to obdobné. Proto se nám nyní ukazuje cesta jak psy krmit zdravě. Právě naopak, v zájmu jejich dobrého zdraví a dlouhověkosti máme psy krmit střídmě a máme volit krmiva odpovídající jejich konkrétním potřebám, s obsahem co možná nejširší škály kvalitních a hodnotných živin
